Milosrdný Kriste, na prahu nového roku se k tobě obracíme s důvěrou tak,jak jsme činili doposud, poněvadž věříme a vyznáváme, že jsi náš Pán, Pán dobrý, slitovný a věrný. A tak za to prosíme i pro sebe, abychom dovedli být dobří, slitovní a věrní. Abychom ten podivuhodný vztah,který máš k nám, dokázali přenášet i do svých vztahů k bližním, k nejbližším i ke světu, ve kterém žijeme. Prosíme o zdraví, pokoj a spolehlivé společenství, ať to zde ve sboru ,tak doma či v kruhu přátel. Prosíme o nezdolnost a houževnatost v každodenních zápasech, které vedeme z sebe, za své děti, vnoučata, za lidi, které máme rádi. Prosíme o zdar a radost i pro ty nejvšednější dny. Ale nade všecko ostatní prosíme o tvé požehnání – bez něho by jakákoli naše námaha byla marná tak, jako ovocnářství na poušti, jako rybolov v Mrtvém moři. Pamatuj na nás a buď nám blízko, jako náš Pastýř a Spasitel, který nás zaštiťuje, brání a laskavě opatruje. Uchylujeme se i se svými milými pod tvou moc a záštitu, Pane, Pane Ježíši Kriste.

...............................................................................................................................
Ježíši Kriste,
zrozený v chlévě,
daruj svou milost,
nám, plané révě.
Slituj se, Pane,
betlémský hošku,
náš svět je přístřešek
z chatrných došků.
Rozdávej naději,
lásku a víru,
ať všecko stvoření
směřuje k míru.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, chválíme Tě a radujeme se, že jsme opět shromážděni, abychom společně vyjádřili svůj vztah k tobě, tvůj vztah k nám, ale také i vztahy mezi sebou navzájem. Potřebujeme, aby tato síť vztahů působila jako síť záchranná, ne jako past na ryby či pavučina. Mnohdy tuto síť trháme svou zbrklostí, sobectvím a pýchou. Tvá velkorysost a tvé odpouštění ji naštěstí stále znova látá a vyspravuje; jen v tom je naše naděje. A je i tam, kde zápasíme s vlastními předsudky o tobě, o sobě, o našich bratřích a sestrách. Jen přijímáme-li je po tvém způsobu, tedy takové, jací jsou, bez neustálého cejchování, hodnocení a potřeby napravovat je, tehdy jsme na cestě pokoje a svobody. Cepuj nás v tom, Bože, ať jsme v tomhle na sebe přísní a nároční – zde je v sázce věrohodnost naší víry, lásky i naděje. Pane, radujeme se také z nových varhan a přijímáme je i jako dar od tebe. Kéž nám poslouží k ještě poctivější, totiž ještě více od srdce praktikované bohoslužbě, ať nám v dnešní hrubé a uřvané době přinášejí libozvučné a blahodárné potěšení. Hospodine, ty jsi Bůh pohybu a chůze, neboť nás stále provázíš po všech cestách a přicházíš za námi na každý den. Tak i my kéž se navzájem provázíme na všech cestách a přicházíme za sebou jak fyzicky, tak duševně i duchovně – v solidárních myšlenkách, přímluvách i modlitbách. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, prosíme tě za lidi bez naděje; za ty, jejichž jedinou jistotou je smrt. Prosíme tě za lidi, které drtí jejich viny a jejichž svědomí je usvědčuje ze zlých činů. Prosíme tě za lidi, jejichž srdce naplňuje strach, neklid a prázdnota. Najdi si je, jako sis našel nás, a vstup spásně do jejich životů. Prosíme tě jeden za druhého. Ať jsme navzájem spojeni láskou a nejsme svým mluvením ani jednáním nikomu pohoršením, které by je odvádělo od tebe. Prosíme o to, aby ve tvé církvi znělo evangelium tak jasně a srozumitelně, aby nikdo, kdo se s tebou touží setkat, nebyl zklamán. Dej nám sílu dosvědčovat tvé dílo spásy ve své rodině, ve škole, v zaměstnání i mezi přáteli.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, dnes nám začíná advent, čas očekávání, čas vyhlížení. Tak, jako námořníci na dlouhé plavbě vyhlíželi pevninu, tak my vyhlížíme tvého Syna, Pána Ježíše Krista; v životě každého z nás je mnoho zmatku a nepořádku, a my potřebujeme, aby to vše, přijda, urovnal a napravil. Tušíme, že jen tudy vede cesta k pokoji, po kterém všichni dychtíme. Jde o pokoj, který není z tohoto světa, a proto vzdoruje jeho destruktivní agresivitě, zachovává nás v naději a v dobrém očekávání věcí příštích, navzdory všem nejistým, ba strašidelným prognózám. Zápasíme o tento pokoj i sami vlastními silami, ale v tomto zápase jsme věčně poráženi. Nepříznivé skóre hrozivě narůstá, a my vyhlížíme posilu, která by tento nepříznivý vývoj zastavila a zlomila v náš prospěch. V kopané stačí dokoupit do klubu špičkového útočníka a karta se začne obracet. Nám žádné dokoupení nepomůže. My potřebujeme vykoupení. Cena je však tak vysoká, že tu nic nezmůže žádný člověk, ani největší hvězda. Zde pomůže jedině Boží Syn, Pán Ježíš Kristus. Proto právě jeho vyhlížíme a očekáváme. Nyní, v čase adventu s dvojnásobnou naléhavostí, poněvadž teď urputněji než jindy doléhá tíha času, který se krátí tak, jako se krátí lhůta přítomného kalendářního roku. Ale Ježíš přemohl čas, pokořil smrt a slíbil přijít jako náš Vykupitel a Pastýř. Jeho slovu věříme, jeho zaslíbením se těšíme, za jeho lásku jej chválíme. Amen.

...............................................................................................................................
PJK, prosíme na prahu adventu, jako každý rok, abychom se nedali strhnout ke všeobecnému předvánočnímu třeštění. Kéž raději přede všemi světskými, materiálními statky hledáme tvé královstvi a jeho spravedlnost, ať hledáme tvůj pokoj a vyprošujeme ho všem potřebným. Poněvadž každá nouze v čase blížících se vánoc bolí a tíží dvojnásob a každá pomoc a vlídné slovo dvojnásob potěší. Myslíme na nemocné, opuštěné, bloudící, kéž naleznou alespoň jednoho bližního, se kterým by se mohli sdílet. Kéž zaslechneme tvé osvobozující slovo a kéž tvůj duch opanuje naše nitro a vede nás ke stále hlubšímu zaujetí a nasáknutí vírou, láskou a nadějí.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, chválíme Tě a radujeme se, že jsme opět shromážděni, abychom společně vyjádřili svůj vztah k tobě, tvůj vztah k nám, ale také i vztahy mezi sebou navzájem. Potřebujeme, aby tato síť vztahů působila jako síť záchranná, ne jako past na ryby či pavučina. Mnohdy tuto síť trháme svou zbrklostí, sobectvím a pýchou. Tvá velkorysost a tvé odpouštění ji naštěstí stále znova látá a vyspravuje; jen v tom je naše naděje. A je i tam, kde zápasíme s vlastními předsudky o tobě, o sobě, o našich bratřích a sestrách. Jen přijímáme-li je po tvém způsobu, tedy takové, jací jsou, bez neustálého cejchování, hodnocení a potřeby napravovat je, tehdy jsme na cestě pokoje a svobody. Cepuj nás v tom, Bože, ať jsme v tomhle na sebe přísní a nároční – zde je v sázce věrohodnost naší víry, lásky i naděje. Pane, radujeme se také z nových varhan a přijímáme je i jako dar od tebe. Kéž nám poslouží k ještě poctivější, totiž ještě více od srdce praktikované bohoslužbě, ať nám v dnešní hrubé a uřvané době přinášejí libozvučné a blahodárné potěšení. Hospodine, ty jsi Bůh pohybu a chůze, neboť nás stále provázíš po všech cestách a přicházíš za námi na každý den. Tak i my kéž se navzájem provázíme na všech cestách a přicházíme za sebou jak fyzicky, tak duševně i duchovně – v solidárních myšlenkách, přímluvách i modlitbách. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, prosíme tě za lidi bez naděje; za ty, jejichž jedinou jistotou je smrt. Prosíme tě za lidi, které drtí jejich viny a jejichž svědomí je usvědčuje ze zlých činů. Prosíme tě za lidi, jejichž srdce naplňuje strach, neklid a prázdnota. Najdi si je, jako sis našel nás, a vstup spásně do jejich životů. Prosíme tě jeden za druhého. Ať jsme navzájem spojeni láskou a nejsme svým mluvením ani jednáním nikomu pohoršením, které by je odvádělo od tebe. Prosíme o to, aby ve tvé církvi znělo evangelium tak jasně a srozumitelně, aby nikdo, kdo se s tebou touží setkat, nebyl zklamán. Dej nám sílu dosvědčovat tvé dílo spásy ve své rodině, ve škole, v zaměstnání i mezi přáteli.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, vmísil ses mezi nás, lidi, do našeho světa, zásadně vymezeného narozením a smrtí. Tak jsi solidární, že se ztotožňuješ s naším údělem. Také ses narodil – také jsi zemřel. Naše noční můry, jako je samota, bezmoc, zrada, strach, bolest, ale také únava, nejistota, pochybnosti o sobě, o druhých o smyslu života – to vše chápeš z vlastní zkušenosti, ne jen od pohledu či z našich nářků. Vtělil ses do Betléma, do Nazaréta, do Jeruzaléma, na Golgatu – a z pro nás vzdálených míst Blízkého Východu se stala znamení tvé lidskosti. Mnoha bohům se lidé po světě klaní, a mnozí z nich jsou nedostupní, nevyzpytatelní a nerudní. Avšak ty jsi Bůh povýtce slitovný, spravedlivý a přístupný. Svým majestátem nás neděsíš, nýbrž utěšuješ. Nedlíš povzneseně vysoko nad námi, jako tebe zpodobující stařec na barokních nástropních malbách, nýbrž jsi mezi námi a s námi. Na cestě do práce, na poli za pluhem, u stolu při jídle, ve společenství s bližními, v nemocnici, v porodnici i na márách a v hrobě. Všude, kudy se vinou, kam směřují, stezky našeho života. Jsi jako vzduch, který dýcháme, jako voda, kterou pijeme. V Kristu Ježíši náš bratr a souputník. Stále znova na cestě z jeslí na kříž. Trpící vítěz, triumfující poražený, ukřižovaný, však z mrtvých vstalý Vykupitel. Chvála tobě, náš Pane. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, prosíme, aby tvé vtělení, plnohodnotná identifikace s údělem nás, obyčejných smrtelníků, pevně zakotvovalo naši víru uprostřed všedních dnů, činilo ji praktickou a houževnatou. Přimlouváme se za bližní, jež zrazuje tělo: bolí je či pokouší, selhává či vzdoruje; kéž naleznou rovnováhu a smíření, kež naleznou azyl tvé milosti a odpuštění. Přimlouváme se za ty děti, které se rodí do ještě bědnějších podmínek, než skýtal betlémský chlév; za děti opuštěné, nemilovné, týrané, zneužívané. Zastávej se jich ty sám a také nám přispoř odvahu je hájit a chránit. Nakonec: myslíme za ty, jimž jsou vánoce pouze příležitostí a záminkou k forsírovanému a urputnému konzumu. Nechceme se nikomu takovému vysmívat, ale rmoutí nás infekce jalovosti, rychle se vždy šířící v zástupech utrácejících. Kéž tuto narůstající masu slepých, hluchých a němých zasáhne tvé světlo, tvůj duch a tvé slovo: Pokoj vám.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, o nesmírnosti tvé moci, se dovedeme leda domýšlet. Jsme vesměs lidé prostí a zabýváme se převážně přízemními věcmi. Poněvadž takový je náš život, za což se ale nestydíme. Držíme se při zemi: poněvadž jsme poznali, že to je dobré - stát na ní pevně oběma nohama. Jsme takové nátury; to je prostě venkov. Zároveň však vnímáme tu rozlehlost nad sebou, nejen nad hlavou, ale i nad naším duchem a duší. To je to vše, co nás přesahuje. Nejde o něco, co nám přerostlo přes hlavu, ale jsme-li my jakési kořeny, tak to nad námi je kmen a košatá, do všech směrů rozvětvená, nezměrná koruna. My i to, co je nad námi, patříme k sobě, poněvadž ty vše sjednocuješ. Respektuješ naši zemitost, ba asi ji i vítáš, avšak také nás táhneš vzhůru, poněvadž to je směřování, kterým obdařuješ svůj lid. Jsme ti vděčni za povolání, kterým nás vymaňuješ z plahočení v prachu, hlíně a kamení, a z pozice kořenů nás pozvedáš ke kmeni, ba do koruny, k výsostem a do blízkostí netušeného svého majestátu. Radujeme se z tohoto pohybu, který vnímáváme zvlášť silně ve společenství církve a svého sboru. Chválíme tě, Bože, za tvou péči a prosíme pokorně: držiž nás vždycky při sobě, a táhni po sobě, ať chvátajíc vykročíme upřímo po tobě. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, prosíme o pokoru a střízlivost. Nutně je potřebujeme, abychom dovedli čelit dnešnímu nepokornému a nabubřelému světu. Prosíme o nebojácnost jít si zatvrzele svou vlastní – avšak tebou inspirovanou - cestou, poněvadž dnes se masy lidí nechávají manipulovat kdejakým žvanilem a ve stádech táhnou pochybným směrem. Prosíme, Kriste, o tvou moudrost k nalézání úzké cesty a o odvahu po ní jít, poněvadž cesta široká a tudíž ničemná má dnes mimořádnou publicitu a také popularitu. Prosíme o umění a schopnost zakoušet radost z tebou darované svobody, která se uplatňuje vskrytu a přece podstatně pročišťuje a prosvětluje náš jinak obyčejný život. Pane, přimlouváme se za naše nemocné, trpící, zesláblé, unavené, ponížené, bloudící. Překládáme ti své prosby neboť věříme, že jsi uprostřed nás, vedeš nás, opatruješ a žehnáš.

...............................................................................................................................
Milosrdný Kriste,
Ty jsi s námi stále;
Proto nejsme sami;
V tobě máme Krále.
Voláme teď spolu,
Zbav nás tmy a strachu,
A když někdo padne,
Pozvedni jej z prachu.
Veď nás dobrou cestou,
Uč nás pevné víře,
Daruj nám svůj pokoj
V maximální míře.

Milosrdný Bože, děkujeme za všechno. Vyjmenovat podrobně, co vše vnímáme a přijímáme jako dar od tebe, trvalo by hodiny. Neubráníme se jisté paušalizaci, ale nemusí to být povrchnost. Radujeme se z toho, že ve víře smíme prožívat den co den spoustu velkých, malých, drobných i docela nepatrných obdarování. Vyznáváme tě jako jejich původce, jejich prostředníky a koncovými distributory pak bývají obyčejní naši blížníl, obyčejné události a situace. Také my jim takto můžeme sloužit a obohacovat je dary od tebe. To je náramná věc, a vzácný poteciál, který zvelebuje život zprostředkovatele i příjemce tvé milosti a tvého požehnání – ať už mají jakoukoli podobu, formu, charakter. Chválíme Tě, Bože za nepřetržitý proud dobrých skutečností, hmotných i nehmotných, viditelných i skrytých, které zaplavují náš život jako vody rýžová pole, jsouce základem jakéhokoli zdaru a prospěchu. Vážíme si tvé péče a učíme se stále zřetelněji chápat tvou požehnanou přítomnost v našich životech. Přispoř nám k tomu dobré víry a rozdmychávej svého svatého Ducha. Prosíme o to ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

...............................................................................................................................
Slitovný Kriste, děkujeme za dary, které předčí všechny jiné, za dar tvého těla a za dar tvé krve. Děkujeme za dar tvého slova a za dar svatého Ducha. Pro svou lidskou klopýtavost však máme stále oč prosit: tak i dnes. Prosíme zejména za vlídné a pozitivní základní naladění našich životů, určované jistotou tvé solidarity s námi a vědomím Boží péče. Prosíme, abychom méně skuhrali v mrzoutské ustaranosti a více si všímali, kolik dobrého – navzdory všem těžkostem – do našeho života vplývá a přichází. Prosíme, varuj nás chamtivosti, věčné ufňukanosti a pošilhávání po tom, kolik čeho mají ti druzí. Prosíme, žehnej nám i naším blízkým. Kéž se tvé požehnání rozmáhá i ve světě jako očistná a prozařující síla, kterou i my můžeme prostředkovat tam, kde docela obyčejně žijeme, bydlíme, pracujeme.

...............................................................................................................................
Náš Pane Ježíši Kriste, občas asi míváme strach, abychom tě svými stále se opakujícími prosbami neotravovali. Avšak takový strach je jistě nemístný. Znáš náš život a víš, že je normální, že se v něm v něm pořád dokola všecko opakuje. A že nás lekají a trápí stále stejné věci, které na nás stále znova doléhají. Proč bychom tedy měli složitě vymýšlet, co originálního ti předložit v modlitbě, když se stále bojíme nemoci, své i svých bližních a proto prosíme, abych nás opatroval a posiloval. Bojíme se i existenčních, zejména finančních nesnází, a proto prosíme o tvé požehnání a o moudrost ve správě svého majetku. Bojíme se o své nejbližší, a proto prosíme, abys je chránil a bránil přede vším škodlivým. Bojíme se budoucnosti, toho, co přijde; že to bude zlé a nám to ublíží: proto prosíme o odvahu a spolehnutí na tebe a tvou pomoc. A konečně se bojíme, aby nám život neproklouzl mezi prsty dřív, než se nadějeme; proto Tě, Kriste, prosíme o prostou víru, která se upíná k tobě, občerstvuje se tvým slovem a tříbí se ve společenství bratří a sester domovského sboru.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože. Ty jsi náš nebeský Otec. Ve varu a třeštění přítomného světa, jsi naše skála, naše záštita, nepohnutelná jistota. K tobě se přimknout, ano i připoutat, to smíme na každý den. Unáší nás čas. Jako neovladatelnou bárkou námi zmítají nemoci, neúspěchy, zmatky, naše slabosti, poklesky i selhání. Jsme vydáni napospas kdekomu a kdečemu a možnosti obrany jsou omezené – a jak nám přibývá let, ubývají až k nule. Potřebujeme Tě, Bože, potřebujeme Tě, Kriste. Ačkoli to všelijak popíráme, tím, co děláme, jak jednáme, smýšlíme i se rozhodujeme – přesto se stále znova ohlížíme jen po tobě. Setkání s tebou změnilo náš život a už navždy by byl bez tebe prázdný a bezútěšný. Jistěže se ti všelijak a všeličím vzdalujeme, ale stále znova prahneme po návratu. Nechceme tě ztratit, nechceme zůstat sami. Kriste, smiluj se, Bože, slitovávej se nad námi, svými daremnými a přece spoléhajícími dětmi. Darovals nám víru, a přestože ji všelijak kazíme, je základem, na kterém stavíme svou přítomnost, budoucnost i věci poslední. Prosíme, rozmnožuj ji dále, ať se již nezmenšuje, ale vždy rozhojňuje, ke tvé cti a chvále. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, voláme k tobě zprostřed všech svých úkolů, starostí, zdarů i nezdarů, radostí i zármutků, ze svého neklidu i spokojenosti, ze svých dnů všedních i svátečních! Voláme a věříme, že vyslyšíš naše prosby: o to, aby se dětem vydařil vstup do nového školního roku; aby se povedl i pedagogům, a aby i rodiče vzali vzdělávání svých ratolestí za své, za úkol a odpovědnost, které leží na nich – překvapivě víc, než na škole a učitelích. Prosíme, aby naše děti byly zdravé a dychtivé nových poznatků, obzorů, dovedností a zkušeností. Prosíme, abychom jim dovedli být dobrými vzory a průvodci zejména v úvodních etapách jejich životní cesty. Prosíme o otevřenost mysli, naší i našich potomků, vůči hlubším vrstvám reality, naší existence i vůči tomu, co nás přesahuje, ať evidentně, ať v skrytosti. Nedovol nám, Pane Ježíši, rezignovat na poctivou sebereflexi, na duchovní rozměr života, na tvou zvěst a všechnu její útěchu i burcování. Kéž nás nově uchvacuje tvé evangelium, které nejenže nestárne, ale naopak je tím aktuálnější, čím zmatenější je svět a jeho směřování. Ty sám nás vyučuj a veď a pomáhej nám opírat se o víru na každý den, ať už se nám daří a vede, nebo naopak je všecko vepsí a na draka. Potěšuj a povzbuzuj nás ty sám, milosrdný Kriste!

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, vysvobodils Noeho z vln potopy, vysvobodils Josefa z egyptského žaláře, vysvobodils Izrael z područí faronova, Jonáše z hlubin a rybích útrob, vysvobodils tři mládence z ohnivé pece a Daniela z jámy lvové, vysvobodils Ježíše z moci smrti – a vysvobozuješ také nás. Z kdečeho, kdekdy, kdejak…! Pro svoji nedověru a neposlušnost jsme stále znova zotročováni světem a jeho mámením, znesvobodňujeme sebe sama svým strachem, hříchem a svévolí. Ač se tomu snažíme čelit, síly nám nikdy nestačí. Neodvrátíme všecka pokušení a svody, neodoláme stále dotírajícím nabídkám a radám, jak si např. zjednodušit život a zajistit si dokonalou pohodu, štěstí a zdar. Proto opakovaně klopýtáme a upadáme do zmatku a scházíme z úzké cesty. Ještě, že nás stále voláš zpět a nepřestáváš o nás i za nás zápasit se vším, co je nám nepřátelské a hrozí nás zmařit, ba zahubit. Opravdu jsi v Kristu náš spolehlivý a bezmezně obětavý pastýř svých ovcí, který – řečeno s Izajášem - ztracenou vypátrá, zaběhlou přivede zpět, polámanou ováže a nemocnou posílí, kdežto tučnou a silnou zahladí (Iz 34,16).Ty nás paseš a soudíš spravedlivě; my za to děkujeme a vyznáváme, že v tom je dobrý grunt veškerého našeho života. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, bolesti, násilí, bezpráví, nouze, nespravedlnosti a vzpurnosti je po světě neskutečně mnoho. Filtrujeme zporávy, které k nám dnem I nocí doléhají a jsme otrlí, takže již s námi jen tak něco nehne. Avšak přesto – nasloucháme-li zpravodajství a přemýšlíme-li o něm (což naštěstí není příliš často) býváme naplněni smutkem, vztekem a zejména bezmocí. Rezignujeme a zapouzdřujeme se do nezúčastěné ulity okounějících. Asi to není dobře, ale většinou si na víc netroufneme. Možná jsme pohodlní či neteční, možná se prostě soustředíme se na sebe a své věci. A možná to není špatně, poněvadž nikdo z nás není spasitelem světa, nýbrž jsme zodpovědní zejména za to, co jsme k sobě připoutali: za své nejbližší, životní partnery a děti, své přátelé, příbuzné a bližní. Ty máme v zorném poli, s nimi sdílíme tentýž čas a prostor, a za ně konkrétně tedy prosíme. Opatruj je, chraň ode všeho zlého a daruj jim i nám svůj svatý pokoj. Přimlouváme se za pokoj i ve všech světových ohniscích napětí, ale bližší košile než kabát: hlavou se nám honí hlavně naše ratolesti, naši nejbližší, asi také náš sbor, naše církev – a tak ti popravdě předkládáme především je: jejich zdraví, zdar a klid. Buď, prosíme, s nimi, a buď také s námi v příštích dnech, ve všech jejich událostech a setkáních.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, opět stojíme před tebou, ruce vesměs pokorně sepjaté v úctě před tvým majestátem a velebností. Cítíme, jak nebetyčně nás převyšuješ a přesahuješ v každičkém ohledu, který jen dokážeme obmyslet. A přesto prožíváme s tebou i skutečné obecenství, ne jen slovně proklamované, nýbrž opravdově zakoušené. Možná je to jako zdáli doléhající šumění moře, jako zpoza obzoru se linoucí tichá hudba, jako z nekonečného blábolení přítomného světa se vymykající hlas plný útěchy a moudrosti. Tak zakoušíme tvou solidaritu a požehnání. Spoluneseš s námi naše starosti i bolesti, spoluprožíváš radosti i úspěchy. Tvá role v našem životě není role statisty, role anonymního komparsisty, nýbrž stěžejní a povýtce konkrétní. Ne vždy tomu věnujeme patřičnou pozornost a proto leckdy klejeme, hněváme se a naříkáme dřív, než na nás dolehne něco opravdu tíživého. Avšak dveře k tobě, skrze modlitbu, sdílení s bližními, skrze meditaci či tichý vnitřní molog, jsou stále dokořán. Zveš nás upřímně a pobízíš slovy žalmisty: Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté [všecko] spraví. 37,6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne. 37,7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě (Ž 37,6-7). AMEN

...............................................................................................................................
Slitovný Ježíši Kriste, tys mnohokrát a velmi ostře polemizoval s farizeji a zákoníky, poněvadž dbali na formu víry, ale její obsah flagrantně zanedbávali. Nás od formy osvobozuješ a vedeš nás stále znova k obsahu, právě proto, aby náš vztah s Pánem nebyl bezobsažný, uskutečňovaný jen mechanicky, v prázdných formalitách. Prosíme, v tomto na nás tlač, abychom nesklouzli do blábolivé nábožnosti, která funguje jen skrze ústa, ale srdce jí zůstává nedotčeno. Uč nás soustředit se primárně na věci podstatné, dbale na věci služebné a v rozumné míře na věci případné – jak to formuluje odkaz Jednoty bratrské. Daruj nám rozvahu a pokoj pro dny, jež jsou před námi, Prosíme o výdrž a dlouhý dech pro všecky naše úkoly a povinnosti, o střízlivost pro všecku odpovědnost, kterou neseme. Potěšuj nás v úzkostech, povzbuzuj v únavě a zármutku. Kéž nás prostupuje tvůj svatý pokoj a vytěsňuje všeliký rozptylující neklid, zmatek a splín. Abychom se vždy více dovedli soustředit na tebe, tvé slovo a tvou milost.

...............................................................................................................................
Milosrdný Bože, o nás lidech nemáš již od časů Adama resp. praotce Noe žádné iluze. Víš, co dokážeme a jakých příšerností je člověk schopen. Je to k pláči a je to také veliké varování pro celé lidské plémě. Zaslíbil jsi a stále připomínáš znamením duhy, že již podruhé nevymýtíš hříchem zparchantělé stvoření z tváře Země. Ale nikde není psáno, že to neučiníme sami. Jaderný arsenál na to máme, v množství, které by zlikvidovalo vš živé ne jednou, nýbrž 30x, 50x, možná 100x. Zvykli jsme si na tento život s jaderným nožem na krku, zvykáme si na život v předtuše a všeliké předzvěsti ekologické krize, ba katastrofy. Ale jen za cenu narůstajícího celkového nepokoje, neklidu, nervozity a bezuzdnosti. Proto se utíkáme k tobě, Pane, poněvadž jsi jako skála v rozbouřeném moři přítomných zmatků i věčného, neúprosného plynutí času. Věříme ti a spoléháme na tebe. Očekáváme na tvého svatého Ducha, poněvadž jen ten dokáže nás proměňovat a uschopňovat k životu neshrbenému, nezatrpklému a neproblouděnému. S tebou a s Kristem, naším Spasitelem vidíme úzkou cestu a odvažujeme se po ní jít. I když skoro vše kolem nás a mohdy i v nás protestuje a tlačí nás na cestu širokou. To je ale štreka zbabělosti a nedůstojnosti. Její cíl je bezbřeze trapný. Proto prosíme, abys nás i nadále přidržoval a řídil směrem požehnaným, v kursu na Nebeské království, království, pokoje, světla a radosti. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, stále znova voláme k tobě o pokoj. Toužíme, aby byl kolem nás, i v nás samých. Je však tolik faktorů, které mu nepřejí, či jej přímo znemožňují. Až z toho jde hlava kolem. Proto se potřebujeme vždy znova zorientovat a tvé učení, tvé evangelium, tvá solidarita a blízkost nám to umožňují. Prosíme dej, ať se vždy a za všech okolností hledíme orientovat zejména na tebe. Do cesty se nám staví spousta překážek, mnohé sami budujeme, jít kloudně a rovně, pez podlézání a falešných zkratek, je obtížné. Přesto se o to chceme snažit. Jinak náš život pozbývá důstojnosti a poctivosti; čemuž nechceme povolit. Kvůli tobě, kvůli sobě, kvůli dětem, kvůli lidem, které máme rádi. Znova tedy prosíme, uč nás, veď nás, volej nás k sobě, přidávej chuti hledat pravdu,držet se jí a sdílet se o ni ve společenství tvého lidu. Prosíme za mír v našich rodinách i po vší zemi; prosíme o pokoj tam, kde se lidé v nenávisti vraždí a navzájem nenávidí; prosíme o tvé požehnání pro příští dny, pro jejich radosti i starosti, pro jejich zápasy a křižovatky

...............................................................................................................................
Uprostřed zimy, milosrdný Bože, těšíme se z tepla u kamen, prohrnutých silnic a nezamrzlých aut. Z docela obyčejných věcí. Jsme vděční za ta nejprostší dobrodiní. I ta smíme vnímat jako projev tvého požehnání. Dáváš nám je z lásky a starostlivosti. Pokorně je přijímáme. Tím neutrpí prestiž hlavy rodiny, důstojnost zralého muže, renomé pečlivé matky, pověst schopného a rozumného občana. Naopak, člověku to dodává důvěryhodnosti a posiluje punc stability a spolehlivosti. Kdo vděčně shůry přijímá, ten ochotně dále předává. Učíme se tomu, Bože, stále znova, spustit se, spolehnout na tebe; povolit křečovité sevření, kterým zdánlivě držíme svou existenci pohromadě. Jaká iluze! Povolíme-li sevření, užasle sledujeme, že se nejen nic nehroutí, ale naopak vše si ještě lépe sedá k sobě a spasovává se. Naše sevření tomu bránilo. Proto prosíme i dnes, abychom v tvé síle činili další a další krůčky ke svobodě a pokoji, jež pramení z bytostné dúvěry ve tvou blízkost, pomoc a milosrdenství. Bob Beamon skočil v Mexiku 8 90 m. Nám by prozatím bohatě stačilo půl metru. Amen.

...............................................................................................................................
Pane Ježíši Kriste, jako ses zjevil třem mudrcům alias králům od Východu, tak jsi zjevný také nám. Očima na tě nepopatříme, ale varováni slabostí apoštola Tomáše, hledíme věřit, byť ničeho nevidíme. Prosíme, pomoz nám v této snaze a tíhnutí, poněvadž z vlastních sil můžeme k jejímu zdaru přispět jen pramálo. Spouštíme se na tebe a k tobě voláme: přispoř nám kalé víry. Víry nekalé, totiž pověry vyprodukujeme sami dost a dost. Tudíž i o to prosíme, abychom zde poctivě obhlíželi svou zbožnost a její praxi, a nebáli se přiznat tu slabost, tu nedůslednost, jindy povchnost i lacinou manýru. Prosíme o milost a pokoj ze tvých, nikoli světských zdrojů. Provázej nás, podpírej, slitovný Kriste; věříme tvému milosrdenství tímtéž srdcem jako slepý Bartimaios u Jericha, jako malomocný u jezera Genezaretského, jako žena, trpící krvotokem, jako ti čtyři s ochrnutým sousedem. Prosíme tě – jako oni – vyslyš nás.
Co jsme opomněli...Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. AMEN.

JEŽÍŠI, PANE,
moře je slané,
život je perný,
svědomí černý.
Buď s námi v bouři,
v mlze i v kouři.
A kdo se topí,
kéž se tě chopí.

MILOSRDNÝ BOŽE, VMÍSIL SES MEZI NÁS, LIDI, DO NAŠEHO SVĚTA, ZÁSADNĚ VYMEZENÉHO narozením a smrtí. Tak jsi solidární, že se ztotožňuješ s naším údělem. Také ses narodil – také jsi zemřel. Naše noční můry, jako je samota, bezmoc, zrada, strach, bolest, ale také únava, nejistota, pochybnosti o sobě, o druhých o smyslu života – to vše chápeš z vlastní zkušenosti, ne jen od pohledu či z našich nářků. Vtělil ses do Betléma, do Nazaréta, do Jeruzaléma, na Golgatu – a z pro nás vzdálených míst Blízkého Východu se stala znamení tvé lidskosti. Mnoha bohům se lidé po světě klaní, a mnozí z nich jsou nedostupní, nevyzpytatelní a nerudní. Avšak ty jsi Bůh povýtce slitovný, spravedlivý a přístupný. Svým majestátem nás neděsíš, nýbrž utěšuješ. Nedlíš povzneseně vysoko nad námi, jako tebe zpodobující stařec na barokních nástropních malbách, nýbrž jsi mezi námi a s námi. Na cestě do práce, na poli za pluhem, u stolu při jídle, ve společenství s bližními, v nemocnici, v porodnici i na márách a v hrobě. Všude, kudy se vinou, kam směřují, stezky našeho života. Jsi jako vzduch, který dýcháme, jako voda, kterou pijeme. V Kristu Ježíši náš bratr a souputník. Stále znova na cestě z jeslí na kříž. Trpící vítěz, triumfující poražený, ukřižovaný, však z mrtvých vstalý Vykupitel. Chvála tobě, náš Pane. Amen.

PANE JEŽÍŠI KRISTE, PROSÍME, ABY TVÉ VTĚLENÍ, PLNOHODNOTNÁ IDENTIFIKACE S ÚDĚLEM NÁS, obyčejných smrtelníků, pevně zakotvovalo naši víru uprostřed všedních dnů, činilo ji praktickou a houževnatou. Přimlouváme se za bližní, jež zrazuje tělo: bolí je či pokouší, selhává či vzdoruje; kéž naleznou rovnováhu a smíření, kež naleznou azyl tvé milosti a odpuštění. Přimlouváme se za ty děti, které se rodí do ještě bědnějších podmínek, než skýtal betlémský chlév; za děti opuštěné, nemilovné, týrané, zneužívané. Zastávej se jich ty sám a také nám přispoř odvahu je hájit a chránit. Nakonec: myslíme na ty, jimž jsou vánoce pouze příležitostí a záminkou k forsírovanému a urputnému konzumu. Nechceme se nikomu takovému vysmívat, ale rmoutí nás infekce jalovosti, rychle se vždy šířící v zástupech utrácejících. Kéž tuto narůstající masu slepých, hluchých a němých zasáhne tvé světlo, tvůj duch a tvé slovo: Pokoj vám.

MILOSRDNÝ KRISTE, NA PRAHU NOVÉHO ROKU SE K TOBĚ OBRACÍME S DŮVĚROU TAK,JAK JSME činili doposud, poněvadž věříme a vyznáváme, že jsi náš Pán, Pán dobrý, slitovný a věrný. A tak za to prosíme i pro sebe, abychom dovedli být dobří, slitovní a věrní. Abychom ten podivuhodný vztah,který máš k nám, dokázali přenášet i do svých vztahů k bližním, k nejbližším i ke světu, ve kterém žijeme. Prosíme o zdraví, pokoj a spolehlivé společenství, ať to zde ve sboru ,tak doma či v kruhu přátel. Prosíme o nezdolnost a houževnatost v každodenních zápasech, které vedeme z sebe, za své děti, vnoučata, za lidi, které máme rádi. Prosíme o zdar a radost i pro ty nejvšednější dny. Ale nade všecko ostatní prosíme o tvé požehnání – bez něho by jakákoli naše námaha byla marná tak, jako ovocnářství na poušti, jako rybolov v Mrtvém moři. Pamatuj na nás a buď nám blízko, jako náš Pastýř a Spasitel, který nás zaštiťuje, brání a laskavě opatruje. Uchylujeme se i se svými milými pod tvou moc a záštitu, Pane, Pane Ježíši Kriste.



PANE JEŽÍŠI KRISTE, JAKO SES ZJEVIL TŘEM MUDRCŮM ALIAS KRÁLŮM OD VÝCHODU, TAK JSI zjevný také nám. Očima na tě nepopatříme, ale varováni slabostí apoštola Tomáše, hledíme věřit, byť ničeho nevidíme. Prosíme, pomoz nám v této snaze a tíhnutí, poněvadž z vlastních sil můžeme k jejímu zdaru přispět jen pramálo. Spouštíme se na tebe a k tobě voláme: přispoř nám kalé víry. Víry nekalé, totiž pověry vyprodukujeme sami dost a dost. Tudíž i o to prosíme, abychom zde poctivě obhlíželi svou zbožnost a její praxi, a nebáli se přiznat tu slabost, tu nedůslednost, jindy povchnost i lacinou manýru. Prosíme o milost a pokoj ze tvých, nikoli světských zdrojů. Provázej nás, podpírej, slitovný Kriste; věříme tvému milosrdenství tímtéž srdcem jako slepý Bartimaios u Jericha, jako malomocný u jezera Genezaretského, jako žena, trpící krvotokem, jako ti čtyři s ochrnutým sousedem. Prosíme tě – jako oni – vyslyš nás.

MILOSRDNÝ BOŽE, SKLÁNÍME SE PŘED TEBOU V BÁZNI A ÚCTĚ, NEBOŤ VĚŘÍME VE TVŮJ majestát, ve tvou nezměrnost, ve tvou slitovnost. Nejsi Bůh netečný, Pán přezíravý. Jsi, naopak, Bůh útěchy, odpuštění a solidarity. Ve svém Synu, Ježíši Kristu, neseš s námi veškerý náš úděl, dobré i zlé. Jsme ti za to vděčni, poněvadž lidská solidarita, jakkoli upřímná, má mnoho nepřekonatelných limitů. Za nimi pak už bychom se ocitali děsivě sami, bez opory, bez pomoci. Avšak tam jsi ty, ničím a nikým neomezovaný Hospodin - hospodář našich životů. Ty jsou krátké a pomíjivé, před tebou jako plamínek zápalky v hlubinách vesmíru. A přece o ně pečlivě dbáš a nenecháváš nás tak napospas okolnostem a silám, které nedokážeme nijak ovlivňovat. Kde toho ale schopni jsme, tam očekáváš odpovědnost, neboť život není hračka pro rozptýlení, nýbrž jedinečný dar ku smysluplnému využití. Tu máme na paměti podobenství o hřivnách a neslavném skončení služebníka, který hřivnou netěžil, nýbrž ji jen pasivně zakopal. Proto prosíme: přidávej nám svého Ducha, ať moudře nakládáme s životem, s časem, energií i talenty, kterýmis každého z nás obdařil – sobě k radosti, tobě k slávě, bližním k zbohacení. Amen.

PANE JEŽÍŠI KRISTE, PŘEKVAPUJE NÁS A ZÁROVEŇ POVZBUZUJE TVOJE PRAKTIČNOST, TO, JAK věcně jednáš s lidmi v nouzi, s opovrhovanými, přehlíženými, trpícími. Bez patosu, bez jakékoli okázalosti. Směřuješ vždy k jádru věci, ke kořenu problému a dokážeš je obnažit a ukázat východisko, poskytnout pomoc. Tomu bychom se u tebe rádi přiučovali. Tudíž o to pokorně prosíme: kéž podle tvého slova jsme obezřetní jako hadi a zároveň bezelstní jako holubice. Kéž nás tvůj životadárný Duch – řečeno s Danielem: vytříbí, vybělí a vyzkouší, abychom byli prozíraví, nikoli svévolníci; poněvadž:žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí. Být v dnešním čase moudrý je nesnadné; matoucích vlivů – od médií po pověrčivé bližní – den za dnem přibývá a neztratit v té spoušti hlavu – to sami nezvládneme. Proto nás pobízej dnes a denně ve svém soužení – s žalmistou – úpět k Hospodinu, v naději, že vždy znova utiší tu bouři, že zmlkne vlnobití. Jemu i tobě, Pane Ježíši Kriste, vzdáváme chválu za milosrdenství za divy, jimiž jsme zbohacováni.

JEŽÍŠI, KRISTE,
nemáme čisté:
svědomí, duši;
to každý tuší.
Odpusť nám hříchy
z nevěry, z pýchy.
V postu i v bázni,
veď nás ke kázni.


MILOSRDNÝ BOŽE, VYKRAČUJEME DNES NA CESTU POSTNÍM OBDOBÍM. MUSLIMOVÉ každoročně putují do Mekky, katolíci na Velehrad, my putujeme postním časem k Velikonocům. Mnoho se při tom nenašlapeme, o to více chceme ujít po cestě vnitřní obnovy a očisty. Dramatu, spějící k velikonočnímu rozuzlení, se odehrává v našem srdci, v naší mysli, v našem svědomí. Ty máme, Bože, stále s sebou, proto můžeme kdykoli a kdekoli řešit svou víru, lásku a naději. Prosíme o tvého Ducha, Panovníku Hospodine, aby nás neodbytně províval, poněvadž potřebujeme rozvířit vrstvy prachu, zanášející zrcadlo tvého slova, zrcadlo pravdy o naší minulosti, přítomnosti i výhledu vpřed. Důkladně a dlouho do něho hledět, Pane, na to se v postu potřebujeme soustředit. Uvidíme, co uvidíme? Možná nic špatného, možná že ano, Možná zahlédneme kohosi za našimi zády, jak stojí při nás. Možná v té postavě poznáme Ježíše Krista, tvého jednorozeného Syna, možná si tak uvědomíme, že je nám skutečně blízko, jako je pastýř vždy nablízku svých ovcí. Mnohá dobrodiní skýtá půst, slitovný Bože, proto za něj děkujeme i za něj prosíme. Amen.

PANE JEŽÍŠI KRISTE, PROSÍME DEJ, AŤ SE V TENTO ČAS PŘED NÁMI ZŘETELNĚ JEVÍ CELÝ TVŮJ velikonoční příběh, jeho tragedie i triumf. Kéž ovládne naši mysl jako poutavý román, jako úchvatný film, jako podmanivá symfonie. Ať jím prosákneme skrz naskrz, abychom měli z postní doby maximální duchovní užitek. Vkračujeme přece do vrcholného údobí církevního roku, teď je před námi nejdůležitější jeho část. Daruj nám, Kriste, bdělost a soustředěnost, abychom ji nepropásli, aby se nerozmělnila v mlýnici všedního shonu a starostí. Dej nám dostatek síly a moudrosti, abychom vše, co život přináší, dokázali zvládat s rezervou, již bychom pak mohli využívat pro duchovní růst a zúrodnění. Pomoz nám, když už se cítíme zcela vyčerpáni a na nejzazší mezi svých sil a možností; povzbuď nás a daruj nadhled. Bez něho se sami utlučeme jako pták lapený v síti, zběsile se zmítající ve zdánlivě nepřekonatelné pasti. A přece vždy zbývá dost východisek, ale bez trpělivosti a pokory, je prostě nenalezneme. Provázej nás, dobrý Pastýři,na naší pouti postním časem, abychom vytrvali v dobrém kursu ku Velikonocům, rozjímali je den co den a těšili se z jejich zvěsti a velikého evangelia o tvém vítězství nad smrtí.

MILOSRDNÝ BOŽE, STÁVÁ SE, ŽE SE K TOBĚ CHCEME MODLIT, DOKONCE TO NALÉHAVĚ potřebujeme, ale nenapadají nás žádná slova. Uvnitř je ticho, jakoby tma, kolem uší víří tisíce slov, ale žádné nedovedeme nasměrovat k tobě. Ještě že nás, dle svědectví Písem, i takto slyšíš, poněvadž také mlčení, neschopnost se vyjádřit, pravdivě vyjadřuje naše rozpoložení, situaci, ve které se nacházíme. Děkujeme, že před tebou smíme prostě mlčet v důvěře, že víš, co nás trápí, s čím zápasíme. Nejsi závislý na tom, co ti sami o sobě povíme. To by to také vypadalo: jeden svatější než druhý, a pokud bychom přece selhali, pak jen proto, že nás k tomu, coby bezbrannou oběť, svedl někdo druhý – takže my jsme vlastně hodni politování.
Ne, laskavý Bože, ty nás znáš! A přesto se nás nezříkáš }:-o V tom tkví tajemství tvé lásky, že nad námi kleneš duhu milosti navzdory naší porušenosti a neposlušnosti. A my se k té duze smíme upínat a stále doufat, že její oblouk nikde neskončí a nikdy nevybledne. Děkujeme za tvou velkorysost, kterou zakoušíme ve zdaru a požehnání, jež přinášejí do našeho života dobré věci a události. Ty pak zaznamenáváme vždy znova překvapeni, poněvadž o zaslouženosti a nároku ani vzdáleně nespekulujeme. Na to nemáme. Vše je dílem tvé konsternujcí milosti. Chválíme tě za ni a děkujeme, že ji smíme vnímat jako tvé dobré dání a ne jako pouhou šťastnou náhodu. Amen.


PANE JEŽÍŠI KRISTE, PROSÍME, ABY NA NÁS VŽDY ZBÝVALO ASPOŇ PÁR DROBTŮ TVÉ MILOSTI. Však jsou dost vydatné, aby nás i v takovém množství nasytily a dodaly síly pro další cestu našeho učednického následování. Prosíme, uchraň nás toho, abychom si chtěli okázalou skrovností sichrovat svou pozici ve tvém stádu; jako že bychom co pokorní a obětaví byli něco víc, než ti ostatní. Pokušení je veliké – ale říká se tomu samospravedlnost. Od toho nás, prosíme, veď pryč – k střízlivému vyvažování vlastní přičinlivosti, tvé skryté spolupráce a vše posvěcujícího požehnání shůry. Pokorná lhostejnost způsobí vposledu méně problémů než pyšná angažovanost. Prosíme proto o tvého Ducha, aby nás stále protřiboval a usvědčoval z daremné snahy nastřádat si dobré skutky, díky kterým bychom měli domněle právo Tě soudit, radit ti a hodnotit tvá rozhodnutí a jednání. To je ta nejširší cesta ze všech; ty ale zveš na tu nejužší. Tou projít můžeme jen v plném spolehnutí na tebe, jen když se bezmezně zavěsíme na tvou ruku. Pročež prosíme, uč nás tak činit. Vždyť Tvá ruka nepovolí, je spolehlivá – na věky.

MILOSRDNÝ BOŽE, DĚKUJEME TI ZA NÁŠ SBOR. MÁME HO RÁDI A JAKKOLI JE TO PŘEDEVŠÍM NAŠE zodpovědnost udržovat jej funkční a v chodu, víme, že při životě jej udržuješ ty. Společenství, které se nazývá FS ČCE Borová u Poličky, je zejména a povýtce tvůj dar. Na toto vyznání chceme stále pamatovat, jím se řídit i potěšovat, na ně se spoléhat zejména v situacích, kdy se o naše obecenství a jeho budoucnost bojíme. Nezápasíme však o ně každý sám, nýbrž společně, jako houf vzájemně se podepírajících, spolu plačících i radujících se sester a bratří v Kristu. Tak smíme věřit, že s tvým přispěním a naší dělností bude toto společenství nám i dalším prostorem sdílení v dobrém i zlém, ve vzletech i pádech, ve víře i pochybnostech. Prosíme o tvé požehnání, důvěřujeme v ně a skrze ně hledíme před sebe, do dalších dní, měsíců a let našeho sborového života. Amen.

PANE JEŽÍŠI KRISTE, OBRACÍME SE K TOBĚ S PROSBOU O POŽEHNÁNÍ, MILOST A STÁLOU TVOJI přítomnost v našich životech i v našem každodenním údělu. Věříme a vyznáváme, že jsi náš Pastýř a Správce, naslouchající bratr i bdělý ochránce, průvodce po cestách života, často všelijak klikatých a neschůdných, věrný rádce pro každou naši křižovatku a rozcestí. Zároveň však si uvědomujeme, že z nás nesnímáš odpovědnost za to, co děláme, kudy se ubíráme, co říkáme, jak jednáme, jak se vztahujeme k tobě a k druhým lidem, o čem je náš život, kam směřuje, na co jej využíváme, na co vynakládáme své síly, čas a energii. Víme a nezastíráme si, že odpovědnost za to vše leží na nás, a že je to břemeno nesnadné k unesení, zároveň však že nám tento náklad poskytuje stabilitu, že díky jeho tlaku stojíme pevně oběma nohama na zemi, což je v dnešní nejisté a proměnlivé době moc a moc důležité. Možná, že právě tohle je to tvé jho, které netlačí, ač nepřestává být jhem, ono břemeno, jež netíží, ač nepřestává být břemenem. Prosíme, uč nás je nést stále dál, pokojně, trpělivě, a třeba-li i zarputile.

PANE JEŽÍŠI KRISTE, TYS PROŠEL CESTOU UTRPENÍ. ZA NÁS JSI ZEMŘEL, PRO NÁS VSTAL Z MRTVÝCH, abychom mohli žít. Uvědomujeme si svou lidskou křehkost a pomíjivost. Proto děkujeme, že v nás svých svatým Duchem stále probouzíš živou naději, že náš život má navzdory své konečnosti perspektivu věčnosti. Pomáhej nám, abychom si to připomínali, když nás přemáhá hřích či nouze, marnivost nebo prázdnota. Otvírej nám oči pro tvé vítězství, které si připomínáme zvlášť dnes, ve svátek Vzkříšení. Kriste, ty ses ponížil a vstoupil do našeho světa jako Spasitel. Za nás jsi trpěl, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, do slávy svého Otce. Cestou, kterou jsi prošel, jsi spojený s námi a celou svou církví. Kéž nás tento fakt povzbuzuje k lásce, která odpouští, k víře, která pozvedá, k naději, která neumdlévá. Při tom všem nám však nedovol zapomínat, že jsi nejen zachránce, ale rovněž soudce. Nechť nás to vede k pokoře, v níž bychom tvou milost přijímali vděčně a trpělivě očekávali plnost tvého věčného království. Amen.

PANE JEŽÍŠI KRISTE, TY JSI VELIKONOČNÍ VÍTĚZ! VYZNÁVÁME TO A RADUJEME SE SE VŠEMI ostatními křesťany. Oslavujeme to spolu s anděly a nebeskými zástupy. Přemohl jsi smrt a tak nad ní zvítězil. Jsi Vítěz s velkým „V“, ale my ve svých životech tak často prohráváme. Prohráváme souboje s hříchem, sobectvím, vlastní pohodlností. Občas prohráváme i boj o zachování víry v Tebe. A tak vyznáváme, že potřebujeme tvé velikonoční vítězství. Potřebujeme jmenovitě tebe, abys v nás svou mocí křísil vše, co je v nás mrtvé. Vzkřis, pokorně prosíme, všechnu ztracenou víru, lásku i naději. Vzkřis naši ochotu k službě bližním. Prosíme, vzkřis naši sílu k boji s hříchem. Bez tvé pomoci to nedokážeme. Jsme jen slabí lidé. Prosíme, zvítěz nad naší malověrností, aby velikonoční oslavné písně nebyly pro nás pouze frázemi, ale vyjadřovaly, co reálně ve svých životech zakoušíme. Prosíme dej, ať se tvé velikonoční vítězství opakuje a uskutečňuje i v našich duších. Nám ku spáse, tobě k oslavě.

Milosrdný Bože, jsi nám vždy nablízku. Děkujeme za to, ač vyznáváme, že tvou blízkost vždycky nezakoušíme. Nejsi to však ty, kdo by se od nás vzdaloval, nýbrž my, kdo se vzdaluje od tebe. Prosíme proto, měj s námi trpělivost a odpouštěj nám kratší či delší naše dezerce. Vztah s tebou již nedovedeme postrádat. Nejde však o závislost, nýbrž o jistotu, kterou potřebujeme. Ty nám ji dáváš jako zvláštní stáletrvající dar milosti. Děkujeme za to, ač vyznáváme, že tvou milost vždycky nezakoušíme. Nejsi to však ty, kdo by nám milost odpíral, nýbrž my, kdo se k ní točíme zády. Prosíme proto, buď k nám i nadále velkorysý a odpouštěj nám kratší či delší naše nevěry. Věříme ve tvé slitování nyní i v čase budoucím. Spoléháme na tvá zaslíbení a potěšujeme se jimi tím více, čím bezútěšněji na nás působí svět a jeho stále překotnější chaos. U tebe, Bože, hledáme pokoj, u tebe nalézáme mír, s tebou je náš život srozumitelný, ve tvé blízkosti se přestáváme bát. Chvála tobě, nyní i na věky. Amen.

Pane Ježíši Kriste, srdečně tě vyznáváme jako věrného Pastýře. Znáš nás, své ovce, opatruješ nás, a je-li třeba i bráníš a zachraňuješ. Prosíme, abychom my vždy a bezpečně poznávali tvůj hlas, kterým nás voláš k sobě a za sebou a abychom mu naslouchali a také jej poslouchali. Den za dnem přibývá okolo hlasů, které se snaží upoutat naši pozornost a přesvědčit nás, že právě ony jsou ty nejdůležitější. Je to však jen daremná lest a zištný klam; hlas, který má absolutní prioritu a životadárnost, je ten tvůj, Kriste. Prosíme, uč nás stále znova se na něj soustředit a přidávej vůle mu věnovat pozornost, dát mu čas a přemýšlet o jeho sděleních. Je v nich nejen tvá moudrá rada, ale také milostivá útěcha, pastýřské napomenutí i osvobozující povzbuzení. Přimlouváme se za ty, kdo jsou zahlceni hlasy světa, který je přemáhá a udolává. Daruj jim prozření a záchytný bod, který by jim pomohl zastavit fatální skluz po šikmé ploše. Daruj nám moudrost a odvahu takovým bližním (mezi nimiž i sami se můžeme ocitat) pomáhat a být jim blízko.Tak, jako jsi ty nám. Kéž z tvé blízkosti těžíme milost za milostí a dáváme je dále, každý tak, jak dovedeme. Amen.